memento

19. dubna 2007 v 14:50 | Xenophobia |  about me and my world
Je půj jedné ráno. Já nespím. Nemůžu... Jsem unavená, ale nemůžu usnout. Je mi smutno. Spím v jeho ložnici. Všude kolem jsou jeho věci...Všechno vypadá tak normálně. Všechno nasvědčuje jeho přítomnosti. Všechno až na jedno. Prázdné místo vedle mne, které už nikdy nezaplní... Tmou se šíří smutná melodie a vzpomínky na mě dýchají ze zdí svůj smutný příběh. Příběh o člověku, kterého jsem milovala a který mě opustil v lednu loňského roku. Od té doby mi uvnitř mě něco chybí... Ale zároveň ve mě přebývá závist a smutek......
+++ omlouvám se za svoje sentimentální výlevy, ale bylo mi smutno a potřebovala jsem to ze sebe dostat... +++
P.S.: hned jak budu mít komp, okamžitě měním adresu i jméno... Kdo bude mít zájem o mou adresu napište mi prosím na mail... Děkuji....
Xenophobia.
 

me...

2. dubna 2007 v 9:28 | Xenophobia |  about me and my world
Rozhodla jsem se napsat zase nějakej článek... Pořád samý básničky, ale žádnej souvislej text... Co bych mohla napsat? V mym životě se nic nemění. Všechno je stejný, stejně špatný... Prostě stereotyp. Možná je to chvílema ještě horší. Potřebuju se z toho dostat a už jsem vymyslela způsob jak. Ale nenapíšu ho sem. A to z prostýho důvodu... Rozhodně byste mě za něj nepochválili, nikdo by mě za něj nepochválil.Vím do čeho jdu, a taky vím jak nejspíš skončím, ale přesto mě od toho nikdo neodradí. Mám šílenej strach z jedný věci. Nemůžu říct co to je. Nemůžu.. Tohle si musim probrat jen sama ve svym nitru. Vůbec nemáte tušení, jak se člověk může bát............ x//(

Anděl

22. března 2007 v 8:08 | Xenophobia |  moje tvorba
Špinavý křídla plácaj se v prachu
anděl, co jima mává se utápí v strachu,
utíká před trestem a došly mu síly
leží jen a mává těmi těžkými křídly.
Prach se víří,
do řeky u cesty padá z pampelišek chmýří
a oči vytřeštěné...
Ve tmě před ním znějí výkřiky,
světlo z loučí se zvětšuje
blíží se k andělu temné přízraky
a vzdálenost mezi nimi se ztenčuje...
Anděl jenom sklopí hlavu a šum jeho křídel utichá,
lidi v kruhu nad ním vrhlli se na jeho tělo a po chvíli...
V krvi na zemi,
troska leží ubitá...
 


Tak dávno...

6. března 2007 v 10:48 | Xenophobia |  moje tvorba
Zmatené básničky,
odrostlé dívčí střevíčky,
v koutě leží panenka,
zbyla už jen vzpomínka,
vybledlé pohádky,
ze střípků snů hromádky,
toužebné myšlenky,
naivní přáníčka,
domácí momentky,
zamilovaná psaníčka...
+ Odhazuje věci dětství,
pomalu se řítí do neštěstí.+

Mrtvola

5. března 2007 v 9:32 | Xenophobia |  moje tvorba
Mrtvole z očí vytratil se lesk,
přišlo to rychle jak z čistýho nebe blesk,
studená pára z těla stoupá,
ta holka byla hloupá.
Drogou svázala svoje tělo,
co ještě před chvílí absťákem se chvělo.
Teď už jen slzy pozůstalých na ní padaj,
všichni okolo příčinu hledaj.
Nikdo už se nic nedozví,
už na nikoho se nepodívaj její voči medový.
Hleděj do prázdna,
někam nad sebe na černý zatažený nebe.
Zlatá rána pro ni byla poslední cesta,
došla do cíle se zaťatejma pěstma...

Nemoc

5. března 2007 v 8:55 | Xenophobia
Na oknech mříže,
dveře zamčené,
za okny do dveří samota a deprese hryže,
jenže to v normálním světě nikdo nevidí...
Beznaděj a smutek,
denně vchází do dveří,
kdekdo by rád utek',
jenže utéct sám před sebou se nikdy nepodaří...
...

dreams

5. března 2007 v 8:45 | Xenophobia |  moje tvorba
Myšlenky plynou,
mráz je spaluje,
vášnivé city hynou,
pavučina zapomnění je zachycuje.
Vzpomínky blednou,
jak skvrny na stěnách,
třeba zapomenu jednou,
závislá na psychotropních rostlinách...
_____________________________________________________________________
Opona se zatahuje,
představení končí,
dámy a pánové, jedna zatracená slečna se s Vámi loučí...
...

Album

23. února 2007 v 9:15 | Xenophobia |  moje tvorba
Pár jizev na rukou,
pár jizev na duši,
plakat se nemůže,
plakat se nesluší.
Vzpomínky na Tebe s příchutí jahody,
vyplouvají na povrch pod maskou náhody.
Albumy vzpomínek,
zavřené pro jiné,
vzpomínky krásné,
vzpomínky nemilé.
©_Xenophobia

Síla... A co to vlastně je?

14. února 2007 v 19:07 | Xenophobia
Další člověk, co mi řekl, že jsem silná... A tak mě napadá... Možná se to zdá navenek, ale nikdo do mě opravdu nevidí, a některé texty sem nikdy nedám, nechci totiž děsit ani nic podobnýho... Uvnitř nejsem silná... Vůbec. Všechno se hroutí jak domeček z karet, a až to spadne, tak... Tak už pravděpodobně nebudu...

Valentýn? Pche...

14. února 2007 v 18:28 | Xenophobia |  about me and my world
Love is just a word. It does not mean a thing... It's a favourite way of saying: two people wanted to swing... Love is just a word, and when the fun begins... A word we use to cover mountain - hight with sins... Love is just a word, that's dropped all over town... An active little word - and most impropper now... Love is just a word. But let me make it clear... Though I know, we know, it's really insineer... Love is just a word - a word we love to hear...
--->Láska je jen slovo. Neznamená nic. Je to oblíbený způsob, jak říci: dva lidé se chtějí odvázat... Láska je jen slovo, a když ta legrace začne, tím slovem ¨přikrýváme hory hříchů... Citlivé slovíčko - a teď naprosto nevhodné... Láska je jen slovo. Ale aby bylo jasno... I když vím, že víme, že je neupřímné... Láska je jen slovo - slovo, které hrozně rádi slyšíme...<---

Kam dál